Nejkrásnější trek ve Slovinsku
Náš první trek
Ani nevím jak to celé začalo, ale jednoho dne jsme se rozhodli pro trochu dobrodružnější dovolenou v horách, kdo by tehdy tušil, že nás to naprosto pohltí a změní naše dosavadní cestování. Slovinské hory jsme již v minulosti navštívili, doslova nás učarovaly, ale dosud jsme nenavštívili Triglavská jezera a tak začalo hledání právě v této oblasti.
Informací bylo jako šafránu, museli jsme procházet různé zahraniční blogy, až jsme nakonec naplánovali tří denní cestu, která začíná u horní stanice Vogel a jelikož se jedná o okružní cestu, náš cíl je u spodní stanice lanovky. Měli jsme sice trochu obavy, jak cestu zvládne naše nejmladší ratolest Terezka, které bylo teprve 6 let, ale hodně jsme se na trek těšili a nepřipouštěli jakékoliv komplikace.
Naše putování začalo koncem června 2020, v plánu bylo ujít za 3 dny zhruba 36 kilometrů. Cestu jsme naplánovali od horní stanice Vogel s cílem ve vesnici Ribčev Laz, která se nachází ve východní části Bohinjského jezera. Z Ribčev Laz jsme měli za odměnu v plánu vyrazit výletní lodí do kempu Zlatorog kousek od spodní stanice lanovky. Rovnou prozradím, že nám tento plán úplně nevyšel, cesta se nám ke konci zkomplikovala a čekalo nás o něco delší putování.
Trek začíná u nejkrásnějšího Slovinského jezera Bohinj, které se nachází kousek od známějšího jezera Bled. Noc před začátkem našeho putování jsme strávili v kempu Zlatorog s ideální polohou přímo u jezera a kousek od spodní stanice lanovky. Kemp Zlatorog určitě doporučuji, je to čistý kemp na krásném místě s možností postavit stan v lese.
1 den z Vogelu na Dom na Komni
Vstáváme časně ráno, ale znáte to, než vše nabalíme je po 9 hodině. Rychle spěcháme na lanovku, parkujeme zdarma na parkovišti přímo u lanovky a v půl desáté, míříme nahoru. Od hodní stanice je nádherný pohled na jezero a na okolní hory, ale to krásnější nás teprve čeká.
Vyrážíme v sestavě tatínek, maminka, Terezka 6 let, Hanička 8 let a Kubík 10 let. Od horní stanice se vydáme směr sýrárna Zadnji Vogel, cesta celkem nezáživná, ale jakmile přicházíme na místo, nestačíme se divit, jaké krásné místo jsme právě objevili.
Chvíli se tu zdržíme, ale cesta je ještě dlouhá a tak musíme jít dál. Za sýrárnou máme možnost vydat se směr Vogel a poté po hřebeni na Konjsko sedlo, nicméně náš plán je přes méně frekventovanou cestu a pravděpodobně i o něco záživnější.
Ignorujeme odbočku na Vogel a vstupujeme do lesa. Trochu jsem se namlsali krajinou u sýrárny, les je pro nás nyní trochu nudnější, ale zhruba po půl hodině konečně vystupujeme z lesa a otevírají se nám krásné výhledy na hory a okolní krajinu.
S přibývajícími metry je stále krásnější krajina, zastavujeme se na malém plácku a pozorujeme valící se mraky přes hory, úžasný pohled. Cesta dál prostupuje do nitra hor, stále mírně na horu a dolů.
Ocitáme se na místě jak z pohádky, zelená dolina, rozkvetlé louky a hory, co víc si přát. Od toho krásného místa už jen stoupáme, naštěstí je příroda pořád kouzelná a krásně zelená, cesta se tak nestává pro děti ubíjející a stereotypní. Čím více stoupáme, mění se částečně charakter krajiny a bohužel i počasí, které je tady hodně proměnlivé, chvíli slunce, pak se snesou dolů mraky a jdeme v mlze, dokonce nás to přinutí, vzít si pláštěnky.
Pokračujeme v mlze mírně exponovaným svahem, cesta se později prudce zvedá, v dálce zahlédneme v mlze nějaké postavy, kteří se vydali druhou cestou po hřebeni a to nám dodá pocit, že se blížíme k nejvyššímu bodu cesty.
Bylo tomu tak, v dálce se rýsuje Konjsko sedlo ve výšce 1 780 m. Chvíli stoupáme, až dorazíme konečně na Konjsko sedlo, výhledy kazí mlha, ale občas se protrhává a odhaluje horské masívy, které nás obklopují, krásné místo. Na Konjsko sedle se spojují obě cesty, pokud nemáte čas na více denní trek, je tento okruh ideální volbou, ale rozhodně nevhodný absolvovat v mlze.
Sedíme v horském sedle, kocháme se výhledy a připravujeme se na další část cesty. Po krátkém odpočinku pokračujeme po částečně exponované cestě, tady je potřeba být opatrný, uklouznutí po štěrku by nemuselo dopadnout dobře.
Mlha ustupuje a nám se ukazuje horská krajina v plné parádě. Postupně se cesta opět zelená a my se doslova kocháme a užíváme si trek, ale s přibývajícími metry se přeci jenom dostavuje únava, zejména u dětí.
Po neustálém mírném klesání se objevují zakrslé borovice, krajina se opět mění. Trek se začíná stáčet k západní části Bohinjského jezera, stále vyhlížíme, zda ho konečně někde v dálce objevíme. Nakonec se dočkáme a můžeme se pokochat výhledem na jezero, akorát je to z trochu z větší dálky a výšky, jezero se odtud jeví spíše jako rybník větších rozměrů.
Cesta se dál stáčí od jezera směrem pod chatu Dom na Komni. Přicházíme na cestu nad zvláštním údolím, opět krásné místo, ale na nohou jsme již téměř 6 hodin a to už se nás děti začínají ptát když u tam budeme.
Naštěstí po chvilce dorazíme k směrovce, která označuje pouhých 5 minut k chatě. To jsme ovšem netušili, že ve Slovinsku je značení tak trochu jiné, cesta k chatě nám zabrala neustálým stoupání do kopce dalších 20 minut a to jsem se vyloženě neloudali.
Konečně na chatě, odpotácíme se na pokoje a pokocháme krásným výhledem z okna na jezero Bohinj, lepší výhled si snad přát nemůžeme. Bohužel jsme nezvolili ideální obuv, nohy nás celkem dost bolí, naštěstí puchýře zatím nemáme.
Po krátkém odpočinku si dopřejeme večeři a vydáme se kousek od chaty na skalní vyhlídku, pozorovat západ slunce, impozantní závěr prvního dne. V nohou máme 12 kilometrů a 6 hodin chůze, následující den nás čeká cesta k Triglavským jezerům, jdeme spát.
Následující den nás čeká cesta k Triglavským jezerům.
2 den Triglavská jezera
Ráno vstáváme kupodivu svěží, nohy moc nebolí a celkově máme skvělou náladu, dnes nás čeká vytoužená cesta k Triglavským jezerům. Snídani na chatě si řádně užíváme, není kam spěchat, dopíjíme třetí kávu a pomalu se začínáme balit. Děti posílené nutelou a nápoji všeho druhu, přetékají energií, dnes snad nebude přestávka na svačinu po 5 minutách chůze. Poslední pohled z okna na Bohinjské jezero překryté mlhou a jdeme na to.
Za chatou začínáme stoupat a nabízíme nám na delší dobu poslední daleké výhledy. Po 15 minutách se zastavujeme a naposledy dáváme sbohem našemu úžasnému noclehu. Chata odtud vypadá opuštěně, třeba se sem ještě někdy vrátíme.
Pokračujeme po cestě lemovanou zakrslými borovicemi, cesta se moc nemění a pokud bychom nezažili neskutečnou přírodní krásu první etapy, asi by si to děti více užívali i přes absenci výhledů, ale les má své kouzlo, podivujeme se, že zde nenacházíme papírky od bonbónů, vlhčené ubrousky ani použité pneumatiky. Cesta byla pro tatínka s maminkou balzámem na duši, dokud se neozvala ta nejčastější dětská otázka, kdy už tam budem. V tu chvíli lituji, že tu není WIFI, asi bych dětem povolil mobil. Po skoro tří hodinovém putování se objevuje první jezero.
Sestupujeme k jezeru se zrakem upřeným na klidnou hladinu, kde se zrcadlí okolní krajina. Přicházíme k jezeru, nemáme ani tušení co máme za zády. Když se otočím připadám si jako Alenka v říši divů, s otevřenou pusou koukám na kýčovitý obrázek chaty zasazené v úchvatné krajině, tak tady budeme dnes spát.
Dneska ještě nekončíme, jdeme se ubytovat, necháváme na pokoji všechny věci a vyrážíme k směr jezero v Ledvicách. Naprosto úchvatná cesta dechberoucí krajinou, často se zastavujeme a pozorujeme sviště. Po cestě potkáváme kamzíka, který si nás delší dobu prohlíží, pak se ladným krokem vzdálí a my pokračujeme dál.
Docházíme k horizontu odkud je konečně vidět cíl bonusového výletu, rozhodně to stálo za to. Sestupujeme k jezeru, neodolám a jdu se vykoupat, nedbaje varování v podobě zbytku sněhu na protější straně. Lezu do vody a dostávám ledový šok, nevzdám to a skutečně se ponořím.
Proč jsem do té vody lezl? Na chatě jsme se dozvěděli, že neteče voda a vytoužené sprchování prostě nebude. Bylo horko a já se nutně potřeboval vykoupat. Nevím proč, ale dětem informace o nedostupnosti vody na sprchování vůbec nevadila. Vracíme se na chatu, dáme si tradiční jídlo Jota, hutná polévka, která opravdu zasytí. Po večeři se ještě procházíme po okolí a jde se spát.
3 den zpět k jezeru Bohinj
Ráno vstáváme do zamračeného počasí, mírně prší, ale předpověď není špatná. Po vydatné snídani se balíme a jdeme si užít poslední den cesty. Nejraději bych tu zůstal ještě jeden den, je to opravdu kouzelné místo. Jdeme kolem dvou jezer, stále mírně prší a náladu máme dobrou, chybí nám pouze trochu slunce, nic víc. Naposledy se ohlédneme za chatou, snad se sem ještě někdy vrátíme.
Náš první trek nám zatím vyšel bez větších problémů, kdo by tušil, že poslední den bude všechno trochu jinak. Začalo to nesmyslnou odbočkou kousek za chatou, hlavně, že jsme si u chaty vše nastudovali, ale cedule na křižovatce hovoří jasně, Koča na Planiny pri jezeru je doprava do šílenýho krpálu. No nedá se nic dělat, stoupáme a přemýšlíme kudy vede cesta, marně chytáme signál pro načtení map, další chyba, nemáme mapy offline. Když jsme téměř na vrcholu stoupání, zjišťujeme, že cesta bude ještě horší, alespoň máme krásné výhledy na jezera.
Rozhodujeme se raději pro sestup a k hledání signálu, tohle přeci nemůže být nejčastěji chozená cesta k Triglavským jezerům. Na křižovatce konečně chytáme signál a zjišťujeme, že ve Slovinsku je značení dost zmatené a to nejen časovou délkou k daným cílům. Podle mapy vede cesta rovně, nahoru je pouze alternativa, Slovinci asi raději využívají náročnější cesty, klasika je pro ně zřejmě nuda. Po 5 minutách docházíme na další křižovatku a světe div se, na ceduli je Koča na Planiny pri jezeru, nemá cenu si nad tím lámat hlavu.
Od cedule vede cesta ve svahu vzhůru, opět nás čekají krásné výhledy, v dálce je dokonce vidět chata Dom na Komni, kde jsme spali první noc a nalevo v dálce vidíme horní stanici lanovky na Vogel, kde naše putování začalo, někde pod námi je jezero Bohinj, neměli bychom klesat?
Na konci stoupání se objevuje krásná Planina Ovčarija, kde si dáváme krátkou pauzu. Přestává pršet a občas se objevuje i slunce. Právě zde se setkávají obě cesty od Trglavských jezer, cedule ukazuje na oba směry i stejnou časovou hodnotu 1h. Pokračujeme pohodovou cestou než dorazím k překvapení dne, Planina Dedno polje je úchvatná.
Jakoby se tu zastavil čas, je to místo se zvláštní atmosférou. Děláme si krátký piknik a užíváme ticho vyrušené krásně znějícími zvonci pasoucích se krav. Vůbec se nám odtud nechce, ale čas neúprosně tlačí, musíme jít dál. Po chvilce přicházíme na Planinu pri Jezeru, opět krásné místo, neváháme a jdeme si dát něco dobrého terase s výhledem na jezero. Opět si objednáme polévku a jablečný koláč, který byl skvostný.
Poslední foto na zábradlí terasy, čeká nás sestup k jezeru. Jsou dvě alternativy, nejčastěji chozená pohodová cesta na Planinu Blata, ideální pouze v případě, že máte na parkovišti vlastní vůz, trmácet se po asfaltu nikdo nechce. Volíme druhou náročnější sestupovou cestu, ale raději se u sympatického personálu informuje na bezpečnost. Dozvídáme se skvělou zprávu, cesta je bezpečná tedy pokud neprší. Nebe je polojasné, pršet určitě nebude.
Cesta je skutečně v pohodě, dokonce to vypadá, že stihneme výletní loď, to bude skvělé zakončení našeho putování. Krátký asfaltový úsek nás dovede na Planinu Vogar, vše vypadá skvěle, až na ty rychle postupující mraky. Blesk následovaný ránou jako z děla, přidáme do kroku, tady někde nás čeká úsek, který není ideální chodit za mokra.
Pozdě, bouřka nás dohání v neméně vhodnou dobu, prší jako z konve a nás čeká cesta s hladkými kameny. Sestupujeme za deště pomalu, neskutečně to klouže. Úsek, který jsme měli sejít za 15 minut se protahuje téměř na hodinu. Totálně promočený se schováme v přístřešku na parkovišti. Rychle si převlékáme suché věci a vyrážíme do vesnice Rybčev Laz, odkud jezdí výletní loď. Jsme na místě, euforii střídá zklamání, poslední loď právě odjela. Hlavně, že jsem v pořádku dole, sedáme si u břehu jezera plné kachen a asi tří kačerů.
Je to zajímavá podívaná, chudák kačer čelí zřejmě nějakým výtkám ze strany asi deseti kachen, které jsou navíc velmi hlasité. Děti se ohromně baví, nechávám je u jezera s maminkou a vyrážím téměř 7 kilometrů pro auto. Zvládám to občasným během poměrně rychle, po hodině vyzvedám rodinu a jedeme si do obchodu koupit odměnu. Večer už sedíme u jezera a vzpomínáme na naše putování, bylo to skvělé.
