Fisherman's trail ( Rota Vicentina) s třemi dětmi

Co je to Fisherman's trail?

Co je to Fishermen's trail?

Fishermen's trail je dálková cesta, která vede po pobřeží Atlantiku v Portugalsku. Své jméno Rybářská stezka získala díky rybářům, kteří na příkrých útesech chytají ryby. Je až neuvěřitelné, na jaká místa se kvůli své obživě dokážou vydat.

Oficiálně stezka začíná v Sines a končí v Lagosu. Celkově má tedy 225 kilometrů, nicméně většina poutníku vyráží až z Porto Covo. Úsek mezi Porto Covo a Odeceixe je obecně považován za nejhezčí z celé cesty.

Na trase se nesetkáte s příliš velkým převýšení, z toho důvodu je Fishermen´s trail většinou považován za lehčí trek. Jedinou komplikací na cestě je hluboký písek, který může i z nenáročné cesty udělat pořádnou výzvu. Každopádně se připravte na to, že písek budete s železnou pravidelností vysypávat z vašich bot. Někteří doporučují návleky na boty, ale nemáme vyzkoušeno, protože jsme je zapomněli doma.

Proč jsme se vydali na Fisherman's trail?

Rybářskou cestu jsme zvolili hned z několika důvodů, rádi bychom dětem postupně ukázali celou Evropu a chtěli jsme využít volno během podzimních prázdnin. Ale kam v říjnu vyrazit s batohem? Volba proto padla na Fishermen´s trail, který je považován za nejkrásnější pobřežní cestu Evropy.

Naplánovat cestu s dětmi může být někdy trochu složitější. První zásadní problém – je nás 5, na hostel vás s dětmi nevezmou, pokud nemají separátní pokoj. Všechno ubytování je tedy nutné domluvit předem.

Co se týče stanu, asi bych jej na tento trek znovu nenesl. Ne snad kvůli počasí – i v noci se v říjnu v Portugalsku teploty pohybovaly kolem 18 stupňů – problém je spíš s délkou dne. Proto jsme nakonec raději hledali ubytování.

Neměli jsme žádný přesný plán: z Porto Covo jsme chtěli dojít kam až se nám bude chtít a případně si některé části zkrátit autobusem.

1 den Porto Covo cca 22 km

Naše cesta začala v typické portugalské vesničce Porto Covo, kam jezdí z Lisabonu přímý autobusový spoj. A místo snídaně jsme si hned dali zmrzlinu, která je mimochodem v Portugalsku jedinečná a na porcích rozhodně nešetří. Procházíme ulicí směrem k hučícímu Atlantiku. První pohled na cestu je impozantní, obří vlny bičují pobřeží a nekonečný oceán, tohle přírodní divadlo nás bude provázet po celou dobu naší dovolené?

První dva dny se velkou část cesty pohybujete přímo na plážích, takže si během dne můžete smočit nohy a příjemně se osvěžit. Také neodoláme! První kilometry zdoláváme po pláži bosýma nohama. A díky tomu nás čeká i nemilé překvapení! Pozor, kam si odložíte boty. Nejstarší syn si totiž boty zapomněl a málem mu je sebral přicházející příliv. Naštěstí mu je, i když úplně promočené, zachránil procházející pár.

Předpověď vypadá skvěle, slunečno a 23 stupňů, co víc si přát! Ale právě díky dokonalému počasí se písečné duny dokážou proměnit v pořádné peklo. První den nás čekalo přes 20 kilometrů s minimálním převýšením – všude jinde naprostá pohoda, ale tady ne!

Euforie z krásného prostředí vás během dne často opouštěla, bylo nám jasné, že jít se stanem nebylo nejlepší rozhodnutí, bylo to jako se prodírat hlubokým sněhem a k tomu ještě to slunce! Občas jsem si připadal jak někde na poušti, všude písek a žádný stín. Pro děti to bylo hodně náročné, docházíme do kempu celkem zničení, vpřed nás pohání myšlenka na sprchu a dobré jídlo (děti řeší jenom jídlo a pití).

Camping Campiférias je situován na okraji Vila Nova de Milfontes. Nečekejte žádný luxus, teplá sprcha funguje až po velkém přemlouvání a s úklidem si tu evidentně hlavu moc nelámou (Švýcarsko ani Rakousko to není), záchody jsou zásadně bez prkýnka (asi jim tu prkýnka kradou).

V místní restauraci si dáváme večeři, s dětmi se dohodneme, že původní plán cesty upravíme. Skončíme 4. den v Odeceixe a odtud se autobusem přesuneme do Lagosu a projdeme si také část jižního pobřeží kolem jeskyně Benagil.

2. Vila Nova de Milfontes cca 17 km

Druhý den ráno míříme na přívoz, kterým se dá zkrátit nepříjemný úsek po asfaltu. Za mírný poplatek nás převezou na druhou stranu zálivu a ušetříte si asi 4,5 km cesty. Kontakt na převod najdete na stránkách https://rotavicentina.com/en/ a je i v kempu.

Cesta je stále podobná, prachové cesty střídají hluboký písek, slunce do nás praží na plný obrátky, naštěstí je pořád na co dívat, příroda je prostě úžasná.

Není potok jako potok

Pohled na útesy z výšky je možné dechberoucí, ale pro naše děti stále častěji také frustrující. Tak kousek od vody a nemůžete se ani vykoupat! Když se nám pak naskytne pohled na krásnou pláž a co víc, i s malou říčkou vlévající se do oceánu je to jasné! Hurá, budeme se koupat.

Přecházíme řeku, tedy spíše potok, ale něco tu nehraje, voda je krásně čistá, ale zdá se nám, že zapáchá, raději se koupat nebudeme. Cesta pokračuje kolem oné říčky, která se po několika desítkách metrech proměňuje v místní čističku, naše domněnka se potvrdila.

V Almograve neodoláme malému bistru s občerstvením a dáme si burgery a studenou limonádu. Před tím, než Almograve definitivně opustíme, doplníme v obchodě zásoby pitné vody. Opouštíme město a vyrážíme po široké pobřežní cestě dál hledat místo na dnešní nocleh.

Asi po 4 km docházíme do lesa a poměrně rychle nacházíme vhodné místo na spaní. Rychle postavíme stan a spěcháme na západ slunce.

3. den cca 18 km

Ráno balíme ještě za tmy a vyrážíme brzy, abychom se vyhnuli největšímu vedru. Jakmile vyjdeme z lesa, vynoří se před námi náš další cíl, maják Cabo Sardão. Dnes si to opravdu užíváme, slunce ještě nejede na plné obrátky a ty výhledy...

Než dorazíme k majáku, přiženou se mraky a my vytahujeme mikiny, místo očekávaného vedra je dnes spíš zima. U majáku zastavujeme na rychlou snídani, ale nakonec se zdržíme skoro hodinu.

Cesta dál pokračuje po útesech až k rybářské vesničce Entrada da Barca, kde jako by se zastavil čas, pěkný místo s tradičním rybolovem. Dnes cesta utíká poměrně rychle a to především díky absenci hlubokého písku.

Poslední úsek do Zambujeiry vede kolem silnice, jedná se o nejnudnější úsek celé cesty. V Zambujeira vybíráme jednu z místních restaurací, dnes máme v plánu mořské speciality, pravděpodobně už totiž moc možností mít nebudeme.

Objednali jsme si výběr mořských plodů, který nám doporučil číšník. Musíme přeci ochutnat vše. Přinesli nám obří talíř, děti mají přednost, takže z talíře postupně mizí obří kreveta, losos i batátové hranolky se salátem a grilovanou zeleninou, nás s manželkou tak zůstává platýs, sépie a chobotnice. Chobotnice nebyla špatná, tak trochu jako kuřecí, ale proč si někdo záměrně objednává sépii, to mi jasné není. Odcházíme naprosto přecpaní, a to toho po nás ještě dost zbylo. Nechápu, jak tohle jídlo může být určeno pro 2.

Dnes máme v plánu spaní v kempu Monte Carvalhal da Rocha, bohužel cesta do kempu vede mimo pláž a do nekonečného kopce, dnes tedy zřejmě zase bez koupání. V kempu dostaneme na výběr, stan nebo apartmán, volba dětí je jasná.

Správce kempu nám navíc doporučí místní pláž, která je údajně nejkrásnější v Portugalsku a je jen kousek od kempu, neváháme a běžíme se konečně vykoupat. Docházíme na krásnou pláž s trochu strmějším přístupem, horší je, že začíná zapadat slunce, ale ani to nás neodradí od řádění ve velkých vlnách.

Co nás na říjnovém Portugalsku překvapilo je teplota oceánu, respektive ve vodě je tepleji než venku. Kemp mohu jednoznačně doporučit, skvělý hostitel, nádherný místo s farmou a zvířaty, kromě úžasného psa tady najdete koně, pštrosy a světe div se, i zebry.

4. den cca 15 km

V doprovodu místního psa, kterého se nám nedaří přesvědčit, aby se vrátil domu, vyrážíme do posledního dne na trailu. Až na jeden úsek, který nudně vedenou cestou obchází nestabilní pobřeží přes místní farmu, si dnešní den užíváme asi nejvíc.

Cesta není tak rovinatá jako předchozí dny, krajina se tady celkem změnila, oproti prvním dvěma dnům tady hluboký písek téměř není. Náš konečný cíl je Odeceixe, kde máme zamluvený hostel.

Před posledním úsekem, který vede od pláže až do města po silnici se zastavujeme na Praia de Odeceixe. Jsme tu relativně brzy, tak si užíváme u soutoku v řece, která se zde vlévá do oceánu. Odeceixe je nádherné městečko, na hostelu si dáme zasloužené pivo, které je tu za poplatek připravené v lednici. Večer se procházíme městem a užíváme si poslední okamžiky na západním pobřeží. Zítra ráno se autobusem přesuneme do Lagosu, kde bude naše dobrodružná cesta Portugalskem pokračovat…

Do Portugalska jsme vyrazili na konci října na 13ti denní výlet s cílem zemi co nejlépe poznat. 2 dny jsme strávili v Lisabonu, 4 dny na trailu a 2 noci v Lagos s vyhlášenými pískovcovými útesy.

Další den jsme si prošli cca 20kilometrový úsek kolem pobřeží v oblasti slavné jeskyně Benagil s údajně nejkrásnějšími opět pískovcovými útvary. Na závěr naší dovolené jsme zůstali ještě 2 noci ve Faro, odkud jsme odlétali zpět do Vídně.

O tom však až v dalším článku, protože je toho opravdu hodně, co jsme v Portugalsku ještě zažili.

Na co si dát pozor?

Fisherman je sice bez velkého převýšení, ale hluboký písek cestu výrazně ztěžuje a to především první dva dny.

Teploty jsou pouze relativní pojem, slunce má v dunách obrovskou sílu i v říjnu.

Voda hlavně balená v obchodech, funkční studánky na cestě téměř nejsou.

Dobře si naplánujte místo na spaní, se stanem jen po kempech, ve volné přírodě budete místo hledat těžko a navíc, je to na většině míst zakázané.

Trail rozhodně nechodit v létě, ideální období je duben nebo zima, vše záleží na aktuálním počasí.

Na plážích sprchy nehledejte.

Spaní na pláži je velké riziko, pokud nutně potřebujete spát na pláži, zjistěte si, kam sahá voda při přílivu, můžete to být životu nebezpečné!

Oficiální stránky https://rotavicentina.com/en/fishermens-trail

Naše cesta Alta Via 1 12 dní s dětmi na Alta Via 1 v Dolomitech • DokonalaDovolena.cz

Přechod Šumavy a Bavorského lesa Přechod Šumavy • DokonalaDovolena.cz