Fisherman's trail ( Rota Vicentina) s třemi dětmi

Co je to Fisherman's trail?

Fisherman's trail je dálková cesta po pobřeží Atlantiku v Portugalsku. V překladu je to Rybářská stezka a skutečně během cesty můžete pozorovat rybáře na útesech, často jsme nechápali, jak se tam dostali, asi to nebude snadný život, ale jinou obživu by tady jen těžko hledali.

Oficiální start je v Sines a cíl v Lagos. Celková délka je 225 kilometrů, nicméně většina poutníku začíná v Porto Covo. Na trase je pouze malé převýšení a proto je považován za snadný trek, který zvládne průměrný turista, nicméně ve skutečnosti je vše tak trochu jinak.

Proč jsme se vydali na Fisherman's trail?

Rybářskou cestu jsme zvolili z několika důvodů, chceme dětem ukázat postupně Evropu, využít volné dny a kam jinam vyrazit v říjnu, zvlášť když je Fisherman´s trail považován za nejkrásnější pobřežní cestu, to jsme samozřejmě brali s rezervou, mám pocit, že se v dnešní době označují „NEJ“ všechny cesty.

Pokud plánujete stejně jako my cestu absolvovat s dětmi, připravte se, že plánování bude poněkud složitější, není úplně jednoduché sehnat ubytování, nemůžete plánovat větší porci kilometrů a hlavně se nesmí nudit. Diskomfort je to hlavně pro rodiče, děti řeší pouze nedostatek signálu a WIFI, to, že se večer nebudou sprchovat, je moc netrápí.

V plánu bylo celkem 90 kilometrů z Porto Covo do Cabo S. Vicente, cestu jsme plánovali zkrátit autobusem z Odiceixe do Carrapateira. Vše bylo nakonec trochu jinak.

1 den Porto Covo cca 22 km

Naše cesta začala v krásné vesnici Porto Covo, hned jsme si museli koupit zmrzlinu. Procházíme ulicí směrem k hučícímu Atlantiku, první pohled na cestu je impozantní, obří vlny bičují pobřeží a nekonečný oceán, tohle přírodní divadlo nás bude téměř celý trail provázet?

Začátek byl neskutečný, první dotek oceánu bosýma nohama, krásné útesy, první pokec s poutníky a první průser! Naše nejstarší ratolest (Kuba 15 let) si na pláži nechal boty a v klidu kráčel o kus dál. Boty mu s úsměvem přinesli místní, samozřejmě úplně mokré, koho napadne nechat boty kousek od břehu, tady mohlo naše putování skončit.

Předpověď vypadala skvěle, slunečno a 23 stupňů, co víc si přát, ale to jsme ještě netušili, co dokáže slunce v dunách. První den nás čekalo přes 20 kilometrů s minimálním převýšením, úplná pohoda, ale to byl náš největší omyl.

Sice jsme se trochu obávali chůze v písku, ale skutečnost byla podstatně horší, bylo nám jasné, že tohle rozhodně nebude jednoduchý trek. Na cestu v písku jsme si koupili návleky na boty, kdo by chtěl pořád vysypávat písek z bot? Asi by to dobře fungovalo, kdybychom návleky nenechali doma.

Euforie z krásného prostředí nás postupem času opouštěla, bylo nám jasné, že volba jít na těžko se stanem nebyla dobrá volba, bylo to jako se prodírat hlubokým sněhem a k tomu ještě to slunce! Občas jsem si připadal jak někde na poušti, všude písek a žádný stín. Pro děti to bylo hodně náročné, docházíme do kempu celkem zničený, vpřed nás pohání myšlenka na sprchu a dobré jídlo, (děti řeší jenom jídlo a pití).

Vybíráme Camping Campiférias před Vila Nova de Milfontes. Neočekáváme luxus, ale úroveň kempu nás celkem zklamala, hlavně, že je tu celkem funkční sprcha a záchod (bez prkýnka), asi jim tu prkýnka kradou, tak je raději odstranili. V restauraci se naše ratolesti dožadují zkrácení trasy, cestu upravujeme s cílem v Odeceixe, čeká nás tedy celkově něco málo přes 70 kilometrů, další poznávání Portugalska bude na jihu.

2. Vila Nova de Milfontes cca 17 km

Druhý den ráno míříme na přívoz, neradi bychom obcházeli město po asfaltu. Za mírný poplatek nás a další dva páry poutníků převáží přes záliv na druhý břeh.

Cesta je stále podobná, prachové cesty střídají hluboký písek, slunce do nás praží na plný obrátky, naštěstí je pořád na co dívat, sice se krajina moc nemění jako například na úžasné cestě Alta Via 1 v Dolomitech, ale příroda je prostě úžasná.

Není potok jako potok

Je to trochu pro naše děti frustrující, jít kolem oceánu bez možnosti se vykoupat, když víte, že dnešní noc bude bez možnosti sprchy, je koupání zcela nevhodné. Najednou se nám naskytne pohled na krásnou pláž a co víc, i s malou říčkou vlévající se do oceánu, hurá, budeme se koupat.

Přecházíme řeku, tedy spíše potok, ale něco tu nehraje, voda je krásně čistá, ale zdá se nám, že zapáchá, raději se koupat nebudeme. Děti si to i tak užijí u břehu, alespoň si namočit nohy.

Cesta pokračuje kolem řeky, po chvíli se naše domněnka potvrzuje, do řeky se vypouští voda z místní ČOV. V Almograve neodoláme občerstvení a když už sedíme, dáme si hamburgery. Opouštíme město a vyrážíme po široké pobřežní cestě, naštěstí tu písek není hluboký, ale to se jak jinak na konci mění.

Docházíme do lesa a hledáme ideální místo na spaní, povedlo se to poměrně rychle, máme krásné místo, snad nás nezasypou obří piniové šišky. Spěcháme na západ slunce, ale jako vždy pozdě, i tak je to krásný pohled.

3. den cca 18 km

Vyrážíme brzo, abychom se vyhnuli největšímu vedru, hned jak se vynoříme z lesa, naskytne se nám nádherný výhled, v dálce je vidět náš další cíl, maják Cabo Sardão. Dnes si to fakt užíváme, slunce ještě nejede na plný obrátky a ty výhledy...

Než dorazíme k majáku, přiženou se mraky a my vytahujeme mikiny, to se může stát jenom nám, jednou vyrazíme brzy abychom se vyhnuli vedru a ono se zatáhne a je poměrně chladno. Nicméně okolí majáku je úžasný místo s impozantními výhledy na útesy a oceán, celkem se tu zdržíme.

Procházíme rybářskou vesnicí, kde se tak trochu zastavil čas, pěkný místo s tradičním rybolovem, dnešní den byl doposud skvělý, než se ocitneme na cestě vedle silnice, alespoň to není v hlubokým písku, který jsme mimochodem dnes prakticky nezažili.

V Zambujeira vybíráme jednu z restaurací, dnes to budou mořské plody. Objednali jsme si výběr mořských plodů, musíme to přeci ochutnat. Přinesli nám obří talíř, děti a manželka mají přednost, musím uznat, že jejich výběr byl vskutku dobrý, alespoň jsem ochutnal skvostného lososa, tygří krevetu atd. Nikdo se moc nehrnul na chobotnici a sepii, tak to zbylo na mě. No, chobotnice nebyla špatná, tak trochu jako kuřecí maso, ale proč si někdo záměrně objednává sépii, to mě jasný není.

Dnes máme v plánu spaní v kempu Monte Carvalhal da Rocha, bohužel cesta do kempu vede mimo pláž a do nekonečného kopce, zase to koupání asi nebude. V kempu dostaneme na výběr, stan nebo apartmán, volba dětí je jasná. Je to naše nejluxusnější ubytování včetně hostelu v Lisabonu.

Správce kempu nám doporučil pláž, neváháme a běžíme se konečně vykoupat. Sice je to cca půl kilometru, ale to dětem nevadí. Docházíme na krásnou pláž s trochu strmějším přístupem, horší je, že začíná zapadat slunce, ale ani to nás neodradí od řádění ve velkých vlnách.

Překvapila nás teplota oceánu, respektive ve vodě je tepleji, než venku. Kemp mohu jednoznačně doporučit, skvělý hostitel, nádherný místo s farmou a zvířaty, kromě úžasného psa tady najdete koně, pštrosy a světe div se, i zebry.

4. den cca 15 km

V doprovodu místního psa, kterého se nám nedaří přesvědčit, aby se vrátil domu, vyrážíme do posledního dne na trailu. Až na jeden úsek, který nudně vedenou cestou obchází nestabilní pobřeží přes místní farmu, si dnešní den užíváme asi nejvíc.

Cesta není tak rovinatá jako předchozí dny, krajina se tady celkem změnila, oproti prvním dvou dnům, je to opět téměř bez hlubokého písku. Náš konečný cíl je Odeceixe, kde máme zamluvený hostel.

Do města nás čeká ještě poměrně dlouhý kus po silnici, kousek cesty si zpříjemníme chůzí v řece. Odeceixe je nádherný město, na hostelu si dáme zasloužené pivo, které je tam pro nás připravené (pro rodiče). To je konec, bylo to celkem náročné, ale stálo to za to, vlastně to ještě není konec.

Do Portugalska jsME vyrazili, abychom ho poznali, 2 noci jsme strávili v Lisabonu, po trailu byl přejezd na 2 noci do města Lagos s vyhlášenými pískovcovými útesy (krátká procházka).

Další den jsme si prošli cca 20 kilometrový trek kolem pobřeží v oblasti slavné jeskyně Benagil s údajně nejkrásnějšími opět pískovcovými útvary. Na závěr naší dovolené jsme strávili 2 noci ve Faro. Nicméně o tom až v dalším článku, protože je toho hodně co jsme v Portugalsku ještě zažili.

Na co si dát pozor?

Fisherman je sice bez velkého převýšení, ale hluboký písek cestu výrazně ztěžuje a to především první dva dny.

Teploty jsou pouze relativní pojem, slunce má v dunách obrovskou sílu i v říjnu.

Voda hlavně balená v obchodech, funkční studánky na cestě téměř nejsou.

Dobře si naplánujte místo na spaní, se stanem jen po kempech, ve volné přírodě budete místo hledat těžko a navíc, je to na většině míst zakázané.

Trail rozhodně nechodit v létě, ideální období je duben nebo zima, vše záleží na aktuálním počasí.

Na plážích sprchy nehledejte.

Spaní na pláži je velké riziko, pokud nutně potřebujete spát na pláži, zjistěte si, kam sahá voda při přílivu, můžete to být životu nebezpečné!

Oficiální stránky https://rotavicentina.com/en/fishermens-trail

Naše cesta Alta Via 1 12 dní s dětmi na Alta Via 1 v Dolomitech • DokonalaDovolena.cz

Přechod Šumavy a Bavorského lesa Přechod Šumavy • DokonalaDovolena.cz